Seznamte se s indiánskými komunitami, které pomáhá rozvíjet náš slib pěstování stromů

Mangrovy jsou životně důležité, ale nevěřte jenom nám. Mluvili jsme s místními obyvateli Sundarbanu o tom, proč potřebují obnovit své lesy.

V letošním roce spolupracujeme s předními ekologickými organizacemi na tom, abychom za každou zakoupenou náplň zasadili, ochránili nebo obnovili strom. Proč? Jedno je jisté: svět potřebuje více stromů. Od obohacování půdy po odstraňování uhlíku z atmosféry - pravděpodobně už víte, kolik dobrého dělají pro naši planetu. Možná ale nevíte, jak důležité jsou tyto projekty pěstování stromů pro některé komunity po celém světě. Jedním z našich letošních projektů byla obnova Sundarbans, mangrovového pralesa poblíž Bengálského zálivu v Indii. Mluvili jsme se členy tamní komunity o tom, jak projekty pomohly zlepšit budoucnost oblasti a životy místních obyvatel.

VARUN A SUBOLA MONDALOVI
Toto je rodina Mondalových. Varun a Subola žijí se svými dvěma malými dětmi v plechové chatrči na kůlech přímo u řeky v Sundarbans. Břehy této řeky dříve pokrývaly mangrovové stromy, které místním komunitám poskytovaly fyzickou bariéru proti bouřím a záplavám. Bohužel, v posledních letech jsou tyto přírodní katastrofy stále častější. „Klima se stalo drsnějším a nepředvídatelnějším,“ vysvětluje Subola s tím, že jejich vesnice na to doplatila. Jedna studie zjistila, že za posledních třicet let zmizelo 24,5 % těchto lesů a v tomto silném nárazníku, který dříve chránil místní obyvatele, jsou nyní mezery, kterými prochází vítr a voda a zasahují místní vesnice.

V roce 2020 způsobila ve východní Indii rozsáhlé škody supercyklonální bouře Amphan. "Bylo to těžké období," vzpomíná Varun. "Dodnes si pamatuji, že příliv končil v poledne, ale kupodivu místo odlivu hladina vody stále stoupala. Pak přišla povodeň. Náš člun to smetlo. Usilovně jsem se snažil, ale loď se mi nepodařilo zachránit." Během bouře se hladina vody zvedla přes podlahu jejich bambusové chýše. Varun a jeho žena nechali své děti na posteli a sami se jí drželi, aby se neutopili. „Když voda vnikla do našeho domu, přestěhovali jsme se do domu mého příbuzného, který byl na vyvýšeném místě. Zůstali jsme tam 5 až 6 dní a po návratu do našeho domova tam nebylo skoro nic. Vše odnesla povodeň.“
Když se to stane jednou, je to zničující, ale silné bouře a záplavy se stávají 2-3krát ročně. Kromě obyvatel obce mají tyto katastrofy také trvalé následky na krajinu. „Záplavy způsobují erozi a řeka se na této straně rozšiřuje. Nyní se při každém úplňku dostává přívalová voda do našeho domu. Někdy k nám během úplňku přicházejí i hadi. Nevím, jak dlouho tu budeme schopni přežít,“ vysvětluje Subola. Zdejší projekt se snaží vysadit, chránit a obnovit tyto velmi důležité mangrovové lesy, a i třebaže bude trvat roky, než lesy opět dorostou do plné bariéry, místním obyvatelům to dalo naději. Varun i Subola se do projektu zapojili a vysazují stromky ve školkách. „Na práci na projektu je nejlepší to, že vím, že jednoho dne stromky, které ve školce vypěstuji, vytvoří husté lesy a ochrání nás před drsnými přírodními kalamitami.“
Před prací ve školce byl Varunovým hlavním zdrojem příjmů rybolov. Každý den se probouzel na začátku přílivu (obvykle kolem druhé až páté hodiny ranní) a někdy trávil celou noc na své lodi, kde se staral o plovoucí sítě, do kterých během přílivu chytal ryby. Někdy se na svém jednomístném člunu vydával daleko na jih k řekám poblíž ostrovů Bakkhali a Mohsuni, a dokonce i na sever. Byl si vědom rizik, která na severu hrozí kvůli vlnám a silným větrům, ale k dalším plavbám za rybami ho poháněla potřeba zabezpečit rodinu. „Je to rozhodně děsivé,“ říká Varun, „ale je to náš jediný způsob, jak si pokud možno zajistit nějaký slušný příjem. V moři je mnohem více ryb než v řece, a tak jsem cítil, že se vyplatí riskovat.“ Od té doby, co Varun pracuje na projektu, už nemusí lovit ryby tak dlouho a nebezpečně. „Teď už nemusím rybařit každý den, místo toho většinu času pracuji v lese,“ vysvětluje Varun. „Mohu trávit více času se svou rodinou, protože lesní školka je hned za mým domem, a tak se mohu během práce starat i o děti,“ dodává Subola. Oba manželé doufají, že jejich děti budou mít přístup k darům mangrovových porostů a prosperující komunitě lidí, kteří pomáhají přírodě.

ANIL MISTRY
Bývalý pytlák, který se stal ochráncem přírody, Anil Mistry je nyní na ostrově mužem, který poskytuje poradenství v oblasti tohoto projektu a ochrany místních obyvatel i zvířat. Celý život žil na různých ostrovech v Sundarbanu, a proto zná zdejší krajinu jako své boty. Ale ochrana těchto lesů nebyla vždy na prvním místě v Anilově životě. Před mnoha lety se podílel na pravém opaku, když kácel stromy a lovil tygry. „K pytláctví jsem se dostal, protože to bylo dobrodružné. Lovili jsme i zvěř pro jejich maso. Věděl jsem, že je to špatné, ale pytláctví bylo v té době v mém okolí běžné a neexistovala velká osvěta ani omezení,“ vzpomíná Anil. Jeho účast na pytláctví však náhle skončila, když se stal svědkem scény, která ho přiměla přehodnotit své jednání. „Můj názor změnila strašlivá událost, když jsem jednoho dne viděl, jak kolegové pytláci zabili mládě před zraky jeho matky.“ Od té doby Anil s lovem úplně přestal a místo toho začal hlídat a chránit pralesy.

Navzdory nebezpečí, kterému je vystaven, když se přiblíží k tygrům, a navzdory tomu, že se sám stal účastníkem útoku, se Anil stal klíčovým aktérem při ochraně tygrů v Sundarbanu. Sundarbans je zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO a je považován za citlivý a složitý ekosystém, v němž je klíčová biologická rozmanitost. Ohrožení tygři bengálští jsou pro prales životně důležití. Jsou na vrcholu potravního řetězce a kontrolují populaci býložravců, kteří se živí stromy a rostlinami. Jsou ochránci lesů. Protože se tyto lesy nacházejí v blízkosti vesnic, nezřídka se do nich tygři zatoulají. Není divu, že to vyvolává paniku a v minulosti docházelo ke zranění, nebo dokonce zabití tygrů v důsledku sebeobrany vesničanů. Ochránci přírody, jako je Anil, se usilovně snaží vytvářet povědomí o významu tygrů a o metodách jejich ochrany. „Ve vztahu mezi zvířaty a lidmi došlo k zásadní změně. Dříve si lidé mysleli, že tygr je jejich nepřítel, ale nyní si uvědomují, že prales je zdrojem jejich obživy a tygři ho chrání.“
Během průměrného dne, kdy pracuje na projektu, chodí Anil na hlídky, setkává se s lesními správci, monitoruje místa, kde se vysazují mangrovy, hovoří s vesničany a organizuje osvětové kampaně. Záchrana mangrovových pralesů v této oblasti je pro něj nesmírně důležitá. „Pokud se nám nepodaří uchránit hráze, bude pro lidi v Sundarbanu velmi těžké žít.“
Uvědomujeme si, že je důležité podporovat tyto projekty na ochranu náspů, lesů a místních komunit. I vy můžete pomoci.
S každou náplní, kterou si koupíte, budeme pokračovat ve výsadbě, ochraně nebo obnově stromů, a to buď v Sundarbans, nebo v některém z našich dalších projektů po celém světě.